Uhrabáno jest
Kýžená změna nepřichází. Stále dokola opakujeme tu samou chybu: k lesu se chováme stejně jako k záhonu na zahradě. Chtěli bychom, aby pro nás příroda pracovala, ale neustále jí házíme klacky pod nohy. Pojďme se teď na jeden takový případ podívat. Klestí pečlivě sesbírané a srovnané na hromadách. Na cestě jsou ještě patrné stopy od hrábí. Vypadá to upraveně, tak v čem je problém? Holá půda vystavená slunci a větru, to je stav, který příroda považuje za svrchovaně nepřirozený a v lese obzvlášť. Okamžitě tedy začne pracovat na jeho odstranění: půdu se bude snažit zakrýt kobercem rychle roustoucích jednoletých bylin, následovaných křovinami a pionýrskými stromy. Její práci, ale budeme s největší pravděpodobností považovat za nežádoucí, jelikož tento nechtěný porost by mohl brát slunce a živiny námi ceněným druhům stromů a tak tento plevel začneme systematicky odstraňovat. Bylo by to stejné jako pletí záhonku ředkviček na zahradě, jenže je tu jeden podstatný rozdíl: lesní záhon má mnohe
