Před třemi roky se příroda chopila šance a začala ve vlastní laskavé režii obnovovat malý kus lesa vymýcený v rámci řešení následků kůrovcové kalamity. Bohužel to aktuálně vypadá, že její snaha bude kompletně zahozena a manažmentu se opět tvrdě a drsně ujme člověk. Ten malý kousek lesa, o kterém je tento článek se nachází v obci Mnichovice nedaleko hřiště Podhorky a před třemi lety to skutečně s takzvanou přirozenou obnovou lesa vypadalo nadějně, což bylo později potvrzeno i na oficiálně-neoficiální schůzce s pověřeným lesním hospodářem - více zde . Přirozená obnova je proces kdy se les po katastrofě obnovuje sám za pomoci přirozeného vývoje zavaného přírodní sukcese jehož vrcholným a trvalým stádiem je funkční lesní ekosystém. Slovo ekosystém zde nepoužím proto, aby text vypadal odborně, ale proto, že je důležité si uvědomit, že les nejsou jen stromy, ale živý organismus, který nejlépe prospívá pouze tehdy, má-li šanci vzniknout přirozeným vývojem. Přirozená obnova však ostře
V knize Voda a krajina, vydané za podpory Středočeského kraje, se kapitola
věnující vztahu vody a lesa jmenuje příznačně: Bez lesa není vody. Co se tedy
stane na ploše kde les náhle zmizel a zůstala po něm jen holá, zhutněná plocha
rozbrázděná koryty kolejí po těžké lesní mechanizaci?
Každé místo na Zemi, které náhle přijme nějakou vodu v podobě deště o ní začne
okamžitě přicházet a to dvěma způsoby: výparem a odtokem.
Co se týká vypařování jsou přirozené lesy skutečnými skrblíky - odpaří se z nich
pouze 10% srážkové vody, naproti tomu z ploch s trvalým travním porostem se
odpaří 25%, z obhospodařovaného pole 40% a z holé půdy bez vegetace (poušť) se
odpaří 100% srážkové vody, která nestihla odtéct.
Vodní kapky, které se dostanou skrz koruny stromů dopadají v přirozeném lese na
půdu, na jejímž povrchu leží velké množství odumírajícího materiálu různé
velikosti a stupni rozkladu. Tento materiál spolu s vegetací tvoří přirozené
překážky a brání vodě v povrchovém odtoku. Každá kapka se tak díky tomu, na
místě kde dopadla, vsakuje do tlusté vrstvy načechraného humusu, který má
obrovskou retenční schopnost. Po nasycení humózní vrstvy se pak voda dostává do
hlubších vrstev půdy. Lesy tímto geniálním způsobem převádí nežádoucí povrchový
odtok vody, která by v lepším případě “pouze” odtekla do nejbližší vodoteče, na
žádoucí odtok podpovrchový, který naopak plní dnes tolik vyčerpané podzemní
rezervoáry vody a tím pádem také naše studny.
Holinu na Vlčím halíři jsem za poslední dobu navštívil několikrát většinou za
deště nebo krátce po něm. První věc, která mě překvapila bylo to, že při chůzi
po kolejích vyjetých harvestory si už nezablátím boty a to ani když prší. Přitom
právě tyto koleje byly krátce po těžbě plné bláta a šlápnutím do nich člověk
riskoval, že boty z bahna už prostě nevytáhne. Voda z nich ale tuto blátivou
vrstvu už dávno odplavila a zůstal jen udusaný jílovitý podklad neschopný
vsakovat téměř nic. Druhou věcí, kterou jsem nečekal byla obrovská rychlost
vysychání holiny, obzvláště pokud se, jako ta na Vlčím halíři, nachází na kopci.
Jednou jsem se na vrcholu Vlčího halíře ocitl ve chvíli, kdy vzduchem ještě
poletovaly poslední kapky deště, ale už začalo svítit slunce a foukal čerstvý
vítr. Zatímco v lese ještě ze stromů crčela voda na holině už ležely vyschlé
hroudy a vlhkost v okolní půdě se doslova ztrácela před očima. Co mě naopak
nepřekvapilo, bylo to, že stopy po lesní mechanizaci začínají fungovat jako
erozní rýhy a obzvláště ty, které vedou po spádnici kopce svádí vodu (spolu s
cennou půdou) dolů do údolí.
Na závěr ještě jeden důležitý fakt: Nejlepší schopnost zadržovat vodu mají lesy
přirozené. Jakékoliv hospodaření bohužel přirozené procesy více či méně omezuje,
les vzdaluje přírodě a přibližuje ho k uměle udržované ploše. Vrcholem lesního
hospodaření necitlivého k přírodě je holosečné kácení. Holina má bezprostředně
po svém vzniku spíš blíže k poušti než k lesu. Spoléhat se na to, že příroda
takto vzniklou ránu v krajině dokáže znovu a znovu zacelovat nemůžeme
donekončna. Zvlášť když se jí do toho neustále víc a víc montujeme.
Komentáře
Okomentovat