Budování cest

Bagry začaly pracovat na jaře roku 2020, ted v době kdy se příroda probouzí po zimním spánku k životu. Ironií bylo, že abychom se dokázali postarat o smrkovou monokulturu zlikvidovanou kůrovcem, bylo potřeba zdaleka nejdelší úsek cest zbudovat v části lesa s převahou listnatých stromů. Celá akce zkrátka působila dojmem jako by záchrana lesa, neřku-li přírody, musela ustoupit jiným vlivům a zájmům.

Na počátku roku 2020 jsme za sebou v Česku měli dva nejteplejší roky v historii měření. V tuzemských i světových médiích rezonovalo téma klimatické změny, řešily se následky dlouhotrvajícího katastrofálního sucha, pojmenovávaly se problémy mezi jinými například i nadužívání těžké techniky a chemie v zemědělství a lesnictví. Panovala všeobecná shoda na tom, že naše krajina musí začít zdržovat více vody. V této souvislosti byl často zmiňován i problém lesních cest, jejichž zpevněné vozovky, často vedou po spádnici kopce a odvodňují tak les - biotop, který by měl v krajině fungovat jako trezor, ve kterém se voda šetří na suché časy. A do toho všeho jsme u nás v Mnichovicích začali stavět dvě silnice, abychom náš les zpřístupnili těžké těžařské technice. Přišlo mi to šílené.

V té době době jsem o lesních cestách natočil dvě videa. První video vzniklo zcela spontánně a je v něm kromě komentování různých problémů týkajících se lesnictví a přístupu ke krajině i pár postřehů v osobní rovině - přeci jen bylo jasné, že stavba silnice zlikviduje spoustu, pro mě romantických zákoutí v okolí staré stezky. Druhé video jsem již točil po prostudování projektu a bylo zaměřeno právě na problém odvodňování krajiny.

Obě videa byla sdílena na Facebooku a zejména u druhého z nich se rozproudila zajímavá debata se zástupci města. Odkaz na diskusi zde.



Jan Auer