Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Podhorky - jak to bylo a jak to bude

Před třemi roky se příroda chopila šance a začala ve vlastní laskavé režii obnovovat malý kus lesa vymýcený v rámci řešení následků kůrovcové kalamity. Bohužel to aktuálně vypadá, že její snaha bude kompletně zahozena a manažmentu se opět tvrdě a drsně ujme člověk. Ten malý kousek lesa, o kterém je tento článek se nachází v obci Mnichovice nedaleko hřiště Podhorky a před třemi lety to skutečně s takzvanou přirozenou obnovou lesa vypadalo nadějně, což bylo později potvrzeno i na oficiálně-neoficiální schůzce s pověřeným lesním hospodářem - více zde . Přirozená obnova je proces kdy se les po katastrofě obnovuje sám za pomoci přirozeného vývoje zavaného přírodní sukcese jehož vrcholným a trvalým stádiem je funkční lesní ekosystém. Slovo ekosystém zde nepoužím proto, aby text vypadal odborně, ale proto, že je důležité si uvědomit, že les nejsou jen stromy, ale živý organismus, který nejlépe prospívá pouze tehdy, má-li šanci vzniknout přirozeným vývojem. Přirozená obnova však ostře

Podhorky - jak dál

Ve středu (21.3.2021) proběhla schůzka s lesním hospodářem na holině v Podhorkách. Účelem schůzky bylo zhodnotit dosavadní správu holiny, která probíhala komunitním způsobem v režii spolku Mnichovickou krajinou.



Na vytěžené ploše jsme zatím sesbírali zbytkové dřevo do několika hromad, zkrotili rozbujelé ostružiny a vybudovali malé jezírko a svejl na zadržování vody. Také jsme udělali několik úprav na cestě vedoucí kolem holiny, tak, aby voda nestékala po cestě, ale byla svedena na holinu. Jelikož v uplynulém měsíci zuřil kvůli COVID-19 tvrdý lockdown, nebylo možné uspořádat plánovanou zalesňovací brigádu. Místo toho zde vystřídalo několik rodinných výprav, které se snažily přenést semenáčky a sazenice posbírané na okolních městských pozemcích.

Když jsme s Klárou Kabátovou dorazili na místo pan hospodář už tam byl a měl to prochozené. Sdělil nám, že to máme vysázená jako park (tj. daleko od sebe) a taky mu vadilo, že sazenice nejsou v řádcích a po druhově stejných skupinách. Svůj postoj vysvětloval snadností obhospodařování, což obnáší především pletí v okolí sazenic a výchovný řez, který se snadněji provádí ve skupinách druhově a věkově stejných stromů. Pak jsem plynule přešli k dokladovnání původu sazenic a druhové skladby pro případné kontroly a povídali si o tom až do doby, kdy jsem se zeptal, jak se tohle všechno dělá v případě. že se spoléháme na přirozenou obnovu, což je v poslední době v souvislosti s českými lesy často skloňovaný termín. Varianta přirozené obnovy se náhle objevila na stole. Je prý možné požádat o odklad zalesnění o dva roky a v klidu si počkat co tam nalétá.

Dohodli jsme se tedy, že půjdeme cestou přirozené obnovy a že spolek bude dál v okolí malých stromků krotit vysokou trávu a ostružiny a případně prořezávat lísky a bezy, pokud by se příliš rozbujely a kradly malý stromkům příliš světla.

Za mě musím říci, že jsem ze schůzky měl dobrý pocit a odcházel spokojený. Jen bych si přál abychom měli lesního hospodáře, kterého varianta přirozené obnovy napadne přirozeně jako první volba.

Jan Auer

Komentáře

Oblíbené příspěvky