Před třemi roky se příroda chopila šance a začala ve vlastní laskavé režii obnovovat malý kus lesa vymýcený v rámci řešení následků kůrovcové kalamity. Bohužel to aktuálně vypadá, že její snaha bude kompletně zahozena a manažmentu se opět tvrdě a drsně ujme člověk. Ten malý kousek lesa, o kterém je tento článek se nachází v obci Mnichovice nedaleko hřiště Podhorky a před třemi lety to skutečně s takzvanou přirozenou obnovou lesa vypadalo nadějně, což bylo později potvrzeno i na oficiálně-neoficiální schůzce s pověřeným lesním hospodářem - více zde . Přirozená obnova je proces kdy se les po katastrofě obnovuje sám za pomoci přirozeného vývoje zavaného přírodní sukcese jehož vrcholným a trvalým stádiem je funkční lesní ekosystém. Slovo ekosystém zde nepoužím proto, aby text vypadal odborně, ale proto, že je důležité si uvědomit, že les nejsou jen stromy, ale živý organismus, který nejlépe prospívá pouze tehdy, má-li šanci vzniknout přirozeným vývojem. Přirozená obnova však ostře
Před rokem jsme v Mnichovicích měli šanci dokázat, že zadržování vody v krajině pro nás není jen prázdným pojmem. Místo toho jsme v místním lese vybudovali cestu, která pro své okolí funguje jako gigantická meliorační strouha.
Když jsem se dozvěděl o projektu budování lesních cest se zpevněnou vozovku v lese na Vlčím halíři, nelíbilo se mi to z mnoha různých důvodů. Jako největší problém jsem ale viděl právě v odvodnění okolí, spojený především s cestou kategorie L1 vedoucí z vrcholu Vlčího halíře téměř přesně po spádnici kopce.
Před rokem jsem proto pobíhal za bouřky a silného deště po Vlčím halíři a přímo na vznikající cestě jsem dokumentoval kudy teče voda (ke shlédnutí v příspěvku Budování cest). Video bylo posléze okomentováno zástupci města. Jejich komentáře jako by míjely hlavní téma a chytaly se především faktu, že nejsem silničář a tudíž (zřejmě) nemohu mít na nic spojenému se silnicemi a cestami názor, který by stál za řeč a všechno co ve videu říkám je jen takové coby-kdyby věštění z křišťálové koule.
Téměř přesně po roce jsem se na již dokončené cestě s kamerou objevil znovu. To ráno totiž zrovna dozníval déšť, který trval celou noc a já byl zvědavý jak takový vytrvalý déšť bude fungovat s cestou z penetračního makadamu. Na výsledek se teď můžete podívat. Vlastně ještě jedna věc: ve videu používám termín “přirozená lesní půda”, ačkoli je mi jasné, že v hospodářském lese pravděpodobně žádnou nedotčenou půdu nenajdeme. Přesto je tam myslím vidět, že půda kde snad velmi dlouho neprojel žádný traktor a kde se stihla vytvořit vrstva načechraného humusu funguje pro zádrž vody daleko lépe než uměle vybudovaný zpevněný povrch.
Již několik let se hodně mluví o důležitosti zadržování vody v krajině. Hesla jako: “Staráme se o krajinu: bráníme ji před suchem” má aktuálně v programu každá politická strana (např. STAN), která chce budit zdání, že myslí na budoucnost a chce předávat dalším generacím fungující krajinu a ne jen vyhospodařenou produkční plochu.
V létě 2018 byla naše obec závislá na dovozu vody pomocí cisteren. Přesto když máme šanci tuto neblahou zkušenost odrazit v přístupu k zacházením s naší krajinou, tak jsou najednou důležitější jiné věci, než ta zádrž vody o které tu již několik let hovoříme.
Komentáře
Okomentovat