Jak to všechno začalo

Tak si držme palce, byla předposlední věta příspěvku, ve kterém město Mnichovice oznamovalo, že si podalo žádost o dotaci na zbudování lesních cest se zpevněnou vozovkou na zalesněném kopci Vlčí halíř.

Pod příspěvkem se brzy rozproudila živá diskuze. Bylo jasné, že občané, kteří tomuto projektu zrovna moc nefandili, chápou tuto dominantu bezprostředního okolí Mnichovic, jako místo, kam si chodí dobíjet baterky a ne jako produkční plochu.

Diskuzní vlákno je poměrně dlouhé a často odbíhá k jiným tématům, ale kdybych měl vybrat dva příspěvky, které nejlépe charakterizují postoje obou stran byly by to tyto:

Mnichovice - město na Vaší straně:
Ovšem pokud se nebudeme o lesy starat, pokud v nich nebudeme hospodařit, rozhodně nebude trvat dlouho a opravdu žádné mít nebudeme. Pominu-li zákonné povinnosti vlastníků lesů, mezi které žel bohu patří i „běžná“ těžba (výchovná, obnovní, nahodilá), jistě víte, co dělá s lesem smrtelná kombinace kůrovce a sucha. O les je třeba se starat právě proto, aby nám tady ještě nějaký zůstal. Další zákonnou povinností vlastníků lesů je kůrovcem napadené dřevo likvidovat. A to znamená jediné - je třeba ho z lesa co nejdříve dostat. Procházky v takovémto lese nejsou ani romantické, ani bezpečné. K tomu, abychom mohli les takto obhospodařovat (a plnit tak naše povinnosti), je třeba se k tomu dřevu dostat. A to, bohužel, jinak než technikou neumíme (používají se i koně, ale pouze v těžkém terénu a pouze ke stažení stromů na místo skládkování, kam pro ně musí přijet, naložit a odvézt těžká technika). No a právě k tomu potřebujeme ty lesní cesty. V našich lesích jsou místa, o která se nikdo dlouhé roky nestaral. Máme tady stromy, které už měly být dávno pokáceny. Ale není možné se k nim dostat. A tak bývalý lesní hospodář tento problém neřešil. Ale problém nezmizel, pouze narostl. Takže mnichovické lesy jsou nyní noční můrou našeho současného lesního hospodáře, který se ale i přesto snaží situaci řešit s maximálním nasazením. Ovšem bez přístupových cest značnou část lesů prostě nejsme schopni obhospodařit.

Z mého pohledu se argumentace zástupců města zakládá na několika omylech:

• Les chápe jako pole rostlin, které je potřeba pěstovat a ne jako přirozený biotop, který vznikne v rámci přirozené sukcese sám od sebe všude tam, kde ho necháme vyrůst.
• Zákon nám nařizuje těžit. - Zákon nám těžit přímo nenařizuje. Je-li náš les hospodářský, musíme v něm hospodařit. Jakou podubu ale naše hopodaření bude mít, jestli bude spíše blízké přírodě, nebo naopak technokratikcé (těžká technika, holoseče, herbicidy) záleží hlavně na nás.
• Kůrovcová kalamita je zásah vyšší moci a nikdo za něj nemůže. - Kůrovcová kalamita je způsobena špatným přístupem k lesnímu hospodaření.

Příspěvek z opačného názorového konce, jsem vybral tento, protože s ním do puntíku souhlasím a protože jasně a stručně formuluje to co rezonuje ve většině ostatních kritických názorech:

Občané odpůrci:
Zdá se, že nás tady chceš Petro (pozn.: Petra Pecková - starostka Mnichovic) utlouct odbornou terminologií, jako by ta sama o sobě byla argumentem. Prostého občana nezajímá mýtný věk ani lesní hospodářský plán, ale to, že krásná stezka bude nahrazena rejdištěm traktorů. Tyhle všechny pojmy někdo kdysi vymyslel, aby z lesa vytřískal co nejvíc. Ale žijeme v době, kdy se na přírodu začínáme dívat méně majetnicky a to nejen s ohledem na to, že vidíme, že si to nenechá líbit. Kůrovec není důsledkem zanedbané péče, ale špatného hospodaření.

Pro úplnost přidávám link na FB přípěvek s kompletní diskuzí:

Podali jsme žádost o dotaci ke Státnímu zemědělském intervenčnímu fondu přes MAS Říčansko na obnovu starých lesních cest...

Zveřejnil(a) Mnichovice - město na Vaší straně dne Pátek 9. srpna 2019

Jan Auer