Harvestor, dokonalý stroj na sklízení stromů, vznikl za jediným účelem: být brutálně efektivní. Bohužel, s respektem k přírodě se při jeho návrhu příliš nepočítalo. V tomto příspěvku se pojďme podívat na to, co po sobě tyto obludné stroje zanechaly na Vlčím halíři.
Harvestor je vlastně obrovitý traktor. Pro srovnání: jestliže takový běžný traktor např. Zetor 7745 váží 4 tuny, tak váha harvestoru může být více než desetinásobná. Harvestor disponuje hydraulickým chapadlem s dosahem 10 metrů, pomocí něhož dokáže strom uchopit, podříznout, odvětvit a nařezat na kusy požadované délky - tzv. sortimenty. Na Vlčím halíři se pohybovaly harvestory dva. Druhý v roli vyvážecí soupravy, měl za sebou zapřažený valník do kterého jeřábem nakládal připravené sortimenty.
A co že je to s těmi harvestory vlastně za problém? Především to, že jsou to velké, těžké stroje, které, pokud se pohybují mimo zpevněné vozovky, velmi negativně ovlivňují samotný základ veškerého života - půdu. Nadužívání těžké techniky v zemědělství a lesnictví je např. zmiňováno v knize Voda a krajina, jako jeden z problémů současné české krajiny. Tato kniha byla vydána s podporou Středočeského kraje, Agentury ochrany přírody ČR a Geologického ústavu AV ČR v.v.i.
Negativním dopadům použití harvestorů se také podrobněji věnuje známý německý lesník Peter Wohlleben. Píše:
“Stopa harvestoru je 4 metry široká, ale váha 10 až 50 tun stlačuje zeminu i vedle jízdní stopy. Poškození půdy vzniklá tlakem sahají vždy dva metry nalevo i napravo od okraje stopy. U této techniky se k její váze přidávají ještě i záchvěvy jako u vibračního válce, které způsobují sedání půdy až do dvou metrů hloubky.”
“Právě vrstvy půdy v hloubce více než 20 centimetrů se tam, kudy projížděly stroje, sotva kdy zotaví. Podle názoru geologů se tyto škody vyléčí až po příští době ledové.”
Wohlleben dále vysvětluje, jak takto poničená půda přestává fungovat:
“Ze všeho nejdřív se zbortí vzduchové kanálky a půdní živočichové se rázem udusí. Čilý podzemní ruch, typický pro prales, ustane, důležitá část recyklačního procesu už nefunguje. Kyselý plášť následně podpoří vývoj jiných bakterií, které mohou pracovat anaerobně. Jsou mnohem pomalejší než jejich kolegyně milující vzduch a při zpracování humusu uvolňují místo oxidu uhličitého metan - plyn, který je pro kořeny jedovatý a navíc 30x více škodí klimatu.”
“I schopnost zeminy zadržovat vodu se snižuje až o 95 procent. Suchá léta mají na les při takto zničených půdách obzvlášť katastrofální dopad, protože vláha posledního deště vystačí maximálně na dva týdny.”
K výše zmíněnému se ještě přidává problém půdní eroze, protože stopy, které po sobě stroje zanechaly, tvoří koryta vedoucí často po spádnici kopce. V těchto korytech se při deštích hromadí voda a odplavuje nejcennější svrchní vrstvu zeminy do údolí.
I v případě, že se na les díváme spíše jako na produkční plochu než přírodní biotop, doporučuje Wohlleben použití harvestorů velmi zvažovat a pokud se pro jejich nasazení, díky jejich vysoké efektivitě, nakonec rozhodneme, měli bychom důsledně dbát na to, aby se pohybovaly jen po předem dohodnutých trasách.
“Vědecké výzkumy dokazují, že v oblasti stop zanechaných vjezdem strojů klesá přírůst dřeva až o 40 procent - a sice navždy”, varuje Wohlleben.
Pojďme se tedy konečně podívat jaké stopy zanechaly harvestory na Vlčím halíři.
Vrchol Vlčího halíře jsem navštívil 28.2.2021, v době kdy se těžaři již z této oblasti stáhli. Šel jsem tam právě se záměrem podívat se, kudy se těžká technika pohybovala. Po příchodu na místo jsem zjistil, že vrcholová část kopce byla v podstatě celá rozježděná.
Ve svahu bylo mnoho kolejí vedoucích po spádnici.
Pokusil jsem se změřit velikost vykácené plochy a zmapovat alespoň hlavní směry vyjetých kolejí, i když to bylo téměř nemožné, protože zejména na koncích jednotlivých stop v místech kde se stroje otáčely vznikaly celé rozježděné plochy a nebylo jasné kudy která stopa vede.
Legenda:
červená - hranice vykáceného území (4 ha)
modrá - stopa harvestoru
zelená - lesni cesta kat. L1
tyrkysová - lesní cesta kat. L2
fialová - úsek délky 20 m (harvestor disponuje ramenem délky 10m, paralelní stopa by měla tudíž být minimálně ve vzdálenosti 20 m )
Z mapky je vidět že vykácená plocha má rozlohu 4 ha. Délka stop zobrazených na mapě je 1.8 km, pokud tuto délku vynásobím šířkou 8 m (celková šíře, kterou harvestor svým průjezdem ovlivní), dostanu s k ploše 1,4 ha. Celková bilance tedy zní: k tomu abychom vykáceli 4 hektary lesa jsme nadobro zničili 1,4 ha půdy. I když musím dodat, že celkové ovlivnění půdy bude mnohem větší, protože jak jsem již zmiňoval nebylo v mých silách natrackovat stopy na rozježděných plochách různé krátké odbočky z hlavních směrů stop a podobně. V podstatě bych se nebál říct, že negativně ovlivněna byla většina vykácené plochy.
Tento příspěvek se věnoval především negativním dopadům použití těžké techniky v lese na to nejcennější - půdu. Nejsou zde zmíněny další negativní aspekty které jdou s použitím harvestorů ruku v ruce: holoseče, devastace okolního porostu, znečištění při haváriích a pod.
Sazenice malých stromků, které na takto zpracované ploše nákladně vysadíme a zabezpečíme proti okusu zvěří, to budou mít zase o něco těžší. Místo aby vyrůstaly v laskavé péči mateřských stromů, budou na holé planině vzdorovat žáru a suchu. Jejich kořeny se nikdy nepropracují do takové hloubky jako kdyby rostly v normální půdě a v důsledku toho budou častěji trpět žízní, nemocemi a nebudou schopny odolávat silným větrům. Dožijí se takové stromy alespoň té čtvrtiny svého přirozeného života, tedy věku kdy je považujeme za zralé na porážku, nebo dřív přijde další kalamita?
Jan Auer
Použitá literatura:
Václav Cílek, Tomáš Just, Zdeňka Sůvová a kol. Voda a krajina. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2017. ISBN 970-80-763-837-5
Peter Wohlleben. Můj první les. 1. vyd. Brno: Kazda, 2018. ISBN 978-80-907420-4-8
Komentáře
Okomentovat