Podhorky - jak to bylo a jak to bude
Před třemi roky se příroda chopila šance a začala ve vlastní laskavé režii obnovovat malý kus lesa vymýcený v rámci řešení následků kůrovcové kalamity. Bohužel to aktuálně vypadá, že její snaha bude kompletně zahozena a manažmentu se opět tvrdě a drsně ujme člověk. Ten malý kousek lesa, o kterém je tento článek se nachází v obci Mnichovice nedaleko hřiště Podhorky a před třemi lety to skutečně s takzvanou přirozenou obnovou lesa vypadalo nadějně, což bylo později potvrzeno i na oficiálně-neoficiální schůzce s pověřeným lesním hospodářem - více zde . Přirozená obnova je proces kdy se les po katastrofě obnovuje sám za pomoci přirozeného vývoje zavaného přírodní sukcese jehož vrcholným a trvalým stádiem je funkční lesní ekosystém. Slovo ekosystém zde nepoužím proto, aby text vypadal odborně, ale proto, že je důležité si uvědomit, že les nejsou jen stromy, ale živý organismus, který nejlépe prospívá pouze tehdy, má-li šanci vzniknout přirozeným vývojem. Přirozená obnova však ostře
Březen 2020, v Evropě se objevuje nový virus . Je karanténa, něco, co nikdo z nás nezažil. Odříznutí od obvyklých každodenních rutin - nejsou cesty do práce, nejsou cesty do školy, uzavřené obchody.
OdpovědětVymazatKaranténa nám dala čas podívat se lépe kolem sebe, zamyslet se nad svým chováním. Začala jsem chodit ještě s jednou sousedkou po okolí Myšlína a objevila Vlčí halíř, kde jsem dosud nebyla. Seděly jsme na kamenech u zákrut potoka, pamatuji si, co jsem řekla "Tohle místo má neuvěřitelnou energii, všechno ze mě spadlo." Od té doby jsme přes Vlčí halíř chodívaly pravidelně. Šok přišel v den, kdy desítky zdravých stromů byly označeny červeně. Zvykli jsme si na vykácené holiny po kůrovci, s tím se nedá nic dělat. Dosud mi není jasné, proč silnice pro těžkou techniku nebyla naprojektována na straně kopce, kde byly vykáceny napadené stromy. Nebyl porušen žádný zákon, žádná pravidla o lesních cestách, všechno je v naprostém pořádku. Ale cit pro krajinu, pokora a úcta, ta tady chybí. Podél cesty cedule o přírodě, kterou ničíme. Chceme svým dětem ukazovat přírodu na cedulích???
Připomíná mi to písničku: děti se ptají, jak vypadá les, už jsem byl s nima skoro všude a děti ptaj se, táto, kdy už ten les bude? copak já vím.....dívka v informacích, když jsem se jí ptal, řekla, někde jistě bude, musíte jet dál.
Sázíme stromy, jako omluvu za devastaci přírody, ve které pokračujeme. Kolik zasazených stromů má šanci v současných klimatických podmínkách vůbec vyrůst? Kolik stromů bychom měli zasázet, aby masa jejich korun nahradila objem korun všech stromů, které jsme zbytečně vykáceli? Připočtěte cyklostezky, pozemky starých chat, kde vzrostlé sady ustupují novým domům a vydlážděným parkovištím. Ladův kraj se mění v předměstí Prahy, u sjezdu na Stránčice vyrůstá průmyslová zona, pod mrtvou alejí od Všestar koukají z louky kanály a příprava na další parcely. Tato příjezdová silnice do Mnichovic ukazuje, jaké máme priority, přibrzděte si tady a rozhlédněte se.